Nový občanský zákoník by měl začít platit v lednu 2014 a přináší celou řadu zajímavých změn. Jednou z nich je i nově posuzovaná reklamace. Situace je zapeklitá se zárukou, ale také s reklamační lhůtou, která se zárukou úzce souvisí. V rámci nového občanského zákoníku panuje interpretace, která směřuje k dvouleté záruční lhůtě. Není daná přesná lhůta, v níž by měl nakupující povinnost uplatňovat svoje nároky ze zákonné záruky. Dřívější občanský zákoník jasně určoval, že práva z odpovědnosti za vady se musí uplatnit v záruční době a pokud se tak nestane, pak zaniknou.
Záruční doba je stanovena na dva roky. Nový občanský zákoník však žádnou obdobnou úpravu doby nutné k uplatnění reklamace neobsahuje. Navíc se pracuje s novým termínem "práva z vadného plnění" namísto dřívější "záruční doby". Z toho důvodu se dají podat dvě vysvětlení. První z nich je, že kupující musí uplatnit svoje práva v obecné promlčecí lhůtě, která je podle nového občanského zákoníku stanovena na tři roky. V takovém případě by však byla záruka neúnosně prodloužena. Druhá varianta je použití obecné úpravy reklamační lhůty, dle níž by kupující musel každou vadu reklamovat bez zbytečného otálení poté, co ji zjistí, nebo by ji při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit mohl. To by ovšem při zohlednění unijního práva znamenalo minimálně dva měsíce od nalezení vady. To ovšem nejsou jediné novinky v reklamacích, ke kterým s novým občanským zákoníkem dospějeme.
Další změna není příliš příznivá pro zákazníky. Kvůli novému občanskému zákoníku už zákazníci nemohou požadovat automaticky výměnu zboží za nové, jako tomu bylo dříve. Změna v tomto případě více chrání zájmy prodejců. Jedná se hlavně o situace, kdy se vada dá označit pouze za drobný nedostatek. Může se jednat třeba o rozbitý zip u kalhot, přičemž zde by výměna zboží v porovnání s opravou přinesla mnohem vyšší náklady pro prodejce. Pakliže by se však taková vada výrobku opakovala a bránila nakupujícímu zboží používat, může se na prodejce obrátit s žádostí o dodání nové věci.
Přesně pravý opak na rozdíl od předešlé změny můžeme konstatovat v případě možnosti slevy z kupní ceny zboží namísto jakéhokoliv jiného nároku vyplývajícího z vadného plnění, čímž se myslí třeba oprava věci, dodání nového zboží, či vrácení peněz. Tato změna totiž hovoří ve prospěch spotřebitelů. Na konkrétních okolnostech případu pak záleží, jak velká bude sleva. Tato změna by měla umožnit kupujícímu, aby si vadnou věc sám opravil a poté uplatnil svůj nárok na slevu. Jestliže si tedy zakoupíte předmět, u něhož se něco rozbije a dokážete si to sami opravit, pak musíte od prodejce dostat přiměřenou slevu.
Smyslem ustanovení je úspora času nakupujících, kteří nebudou mít za povinnost čekat třicet dnů na vyřízení reklamace, a také šetření nákladů prodejců, které by souviselo s reklamaci. Prodejce nemusí řešit přepravné nebo práci technika na opravě. Otázkou však je, jak velkou slevu budou prodávající ve skutečnosti poskytovat. Pokud by se však kupujícímu oprava nepodařila a výrobek by se pokazil ještě více, mohl by se kvůli tomu obchodník vyvázat ze svojí odpovědnosti s odkazem na ustanovení, že nezodpovídá za vady způsobené samotným kupujícím. A je jisté, že by se toho v praxi využívalo hojně.
Další zmíněná změna bude opět nahrávat kupujícím. V dřívějším znění zákona se mohlo stát, že si člověk něco zakoupil přes inzerát od osoby, která danou věc nevlastnila a smluvní vztah se řídil občanským zákoníkem. Pokud by se jednalo o kradený předmět, nemohli jste se stát vlastníkem oné věci. V takových případech docházelo k narušování právní jistoty, kdy si kupující nemohl být stoprocentně jist, jestli kupovanou věc opravdu získá. Podle nového občanského zákoníku se kupující stane vlastníkem věci. Podle nových pravidel se jedná o možnost nabytí vlastnického práva od neoprávněné osoby, čímž se odstraní dosavadní nesoulad mezi obchodním a občanským zákoníkem.
Specificky regulovaná je i situace, kdy si zákazník zakoupí již použité zboží. Jde tedy o nákup v autobazaru, vetešnictví či antikvariátu. Nový občanský zákoník pořád upřednostňuje ochranu původního vlastníka před dobrou vírou nakupující osoby. Pokud by původní vlastník prokázal, že předmět ztratil nebo mu byl ukraden, musí mu ho kupující vrátit. To vyvolává nejistotu u kupujících, která ovšem může trvat maximálně tři roky. Přesně tři roky od ztráty či odcizení totiž může vlastník vymáhat vrácení své věci. Poté už se jí domáhat nemůže a kupující nabude vlastnictví této věci.
Při nakupování nemovitostí je vhodné se podívat do katastru nemovitostí ještě před uzavřením smlouvy pro zjištění, jestli se tam skutečně vlastník nachází. Nový občanský zákoník chrání osoby jednající v důvěře v zápis v katastru nemovitostí. To znamená, že i v případě, pokud by došlo ke zjištění, že prodávají, který se v katastru nachází zapsaný jako vlastník, není opravdovým vlastníkem, nemusí se kupující o svoje vlastnické právo k nemovitosti obávat, i když ho získal od nevlastníka.
