Nový občanský zákoník přinese celou řadu změn a patřit mezi ně bude i úprava společného jmění manželů. Nový občanský zákoník navazuje na dřívější právní úpravu, která specifikuje společné jmění manželů, nicméně v novém zákoníku je prostor na relativně velké množství úprav. Podle nových pravidel společné jmění manželů spadá do trojice režimů. Ty se nazývají režim smluvený, režim zákonný a režim založený na rozhodnutí soudu. Sňatkem automaticky vzniká takzvané společné jmění manželů, do kterého se dá zařadit všechno, co za dobu manželství jeden z manželů získal, s výjimkou taxativně uvedených věcí jako jsou dary, dědictví nebo předměty osobní potřeby.

Prvním ze zmíněných režimů je režim zákonný, kde je součástí společného jmění všechno, co jeden z manželů, nebo oba, získali za dobu trvání manželství. Platí to od okamžiku svatby až do rozvodu, nebo do úmrtí jednoho z nich. I zde se samozřejmě dají najít výjimky. Oproti dřívějším pravidlům jich je o něco více. Do společného jmění manželů se nedají počítat věci, které slouží osobní potřebě jednoho z manželů, jeden z manželů získal darem,děděním, nebo odkazem, získal jeden z manželů náhradou za ztrátu, poškození, nebo zničení svého výhradního majetku, nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, či pokud jeden z manželů získá něco jak náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech. Do společného jmění manželů se počítají i věci, které by na první pohled nemusely být každému jasné. Součástí společného jmění se stává i zisk z výlučného majetku, stejně jako mzda každého z manželů nebo podíl jednoho z manželů v družstvu či obchodní společnosti. V minulosti se mohly získávat pouze dluhy vzniklé v době manželství, což ale v novém občanském zákoníku neplatí a hovoří se v něm o dluzích převzatých. Převzít se mohou i takové dluhy, o kterých druhý z manželů vůbec nevěděl. Do společného jmění se nedají zařadit dluhy, které se týkají výlučného majetku jednoho z manželů, v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku. Stejně tak nemohou být součástí společného jmění dluhy, které jeden z manželů převzal bez souhlasu svého partnera. Uznat se mohou pouze v případě, že by šlo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

Jestli daná věc patří do společného jmění, nebo do výlučného vlastnictví, je důležité pro posouzení, kdo s takovou věcí může disponovat a rozhodovat o ní. V zákonném režimu platí v podstatě stejná pravidla jako dosud. Jmění spravují buď manželé oba, nebo jeden z nich na základě dohody, přičemž zavázáni jsou oba naprosto stejně a nerozdílně. To znamená, že pokud si jeden z manželů vezme bez vědomí toho druhého půjčku, musí ji splatit i ten, kdo o půjčce nevěděl. Jestliže by jeden z manželů odmítnul souhlasit s něčím a bylo by to v rozporu se zájmy rodiny, může se jeho souhlas nahradit rozhodnutím soudu. Další novinku představuje posílení postavení manžela - nepodnikatele. Pokud totiž chce jeden z manželů použít část společného jmění, jejíž hodnota přesahuje přiměřenou míru poměrům manželů, k podnikání, musí se při první takovém použití obrátit na nepodnikajícího manžela a musí získat jeho souhlas. Úplně shodné pravidlo platí i ve chvíli, kdy má být část společného jmění použita k získání podílu v obchodní společnosti.

Dalším z režimů, které určuje nový občanský zákoník, je režim smluvený. Díky novému občanskému zákoníku je manželům dovoleno upravit si svůj majetek odlišným způsobem od zákonného režimu. Snoubenci nebo manželé se mohou dohodnout na tom, že budou mít oddělená jmění, vyhradí vznik společného jmění až ke dni zániku manželství a rozšíří či zúží rozsah společného jmění. V případě režimu smluvního u manželů nepůsobí modifikace zpětně. Oddělené jmění znamená, že cokoliv některý z manželů získává, nechá si to výlučně ve svém vlastnictví, přičemž může s majetkem libovolně nakládat, aniž by musel mít souhlas druhého z manželů. Majetek se dá uspořádat za pomoci smlouvy pro případ, že by snad manželství mělo zaniknout. Dochází-li později k rozvodu, může se smlouvou předejít řadě nepříjemných a zdlouhavých majetkových sporů. Oproti dřívější právní úpravě se stanovuje, že výše uvedené smlouvy nesmí svými důsledky vyloučit schopnost manžela zabezpečovat rodinu. Manželské smlouvy se dosud vedly v Notářské komoře v Centrální evidenci manželských smluv, která ovšem sloužila pouze k účelům dědického řízení. Nově se zavádí veřejný seznam, do něhož se bude na návrh jednoho či obou manželů zapisovat, v čem si manželé domluvili odlišný režim. Tento typ ustanovení by měl ochránit třetí osoby, které s některým z manželů vstupují do smluvního vztahu.

Posledním nový režimem je režim založený rozhodnutím soudu. Podle dřívější právní úpravy mohl soud ze závažných příčin na návrh jednoho z manželů společné jmění zúžit. Nový občanský zákoník však soudní pravomoc rozšiřuje a připouští i možné zrušení společného jmění, pokud pro takové rozhodnutí najde pádný důvod. V zákoně se výslovně uvádí, jaká musí nastat situace, aby se dalo uvažovat o zúžení či zrušení společného jmění. Může se tak stát v situaci, kdy manželův věřitel chce zajištění svojí pohledávky v rozsahu přesahujícím hodnotu toho, co patří výhradně tomuto manželovi. Dalším důvodem může být, pokud se manžel dá považovat za marnotratného nebo pokud opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika. Pokud se najdou takové závažné důvody, aby soud přistoupil k zúžení či zrušení společného jmění, nabízí nový občanský zákoník soudům nově možnost rozhodovat na návrh jednoho z manželů, jakým způsobem se bude společné jmění spravovat. I zde ovšem existují výjimky. Ani smlouvou, či rozhodnutím soudu nelze změnit, nebo vyloučit zákonné uspořádání, které se týká běžného vybavení rodinné domácnosti. To bude podle nového občanského zákoníku podřízené zvláštnímu právnímu režimu a i dále se nebude řadit do společného jmění. To se netýká pouze společného jmění nově vznikajícího, ale platí i pro již existující. A co si pod pojmem běžné vybavení rodinné domácnosti můžeme představovat? Podle nového občanského zákoníku se jedná o soubor movitých věcí, které slouží běžně nezbytným životním potřebám rodiny a jejich členů. Jedná se tedy o obvyklý nábytek a zařízení domácnosti jako je chladnička, pračka či sedací souprava. Nový občanský zákoník též řeší osudy předmětů, jež patří do obvyklého vybavení rodinné domácnosti ve chvíli, kdy už spolu manželé nežijí. V takovém případě může manžel, který domácnost opustí, vyžadovat, aby mu bylo vydáno vybavení, které patří výlučně jemu. Jestliže však takový předmět potřebuje společné nezletilé dítě, ztrácí na předmět manžel nárok.